Ženská neplodnost je velmi tíživé téma, které je provázené a leckdy doslova nabité velmi intenzivními emocemi. Od pocitu smutku, selhání, strádání až po zpochybnění smyslu další existence, obavy o možnost žít další plnohodnotný přirozený život. Honba za dítětem se tak v mnoha případech stává naprostou prioritou, které je daná žena schopna podřídit úplně vše- nehledě na finanční možnosti, újmy na svém vlastním zdraví, pokračování partnerského vztahu, nehledě na cokoli, co by se tomuto plánu postavilo do cesty. Téma početí a donošení dítěte je natolik dominantní, že žena a často i celý pár přehlíží velmi důležité souvislosti, tzv. psychické faktory neplodnosti.
Snažení se o miminko se dostává do formy boje, často je možné slýchat kréda typu: „Budu bojovat o dítě, co to půjde“ apod. Snaha o početí a donošení dítěte je provázena velkým stresem, v případě IVF ještě znásobeném o fyzický stres z radikálních hormonálních zásahů. K naplnění cíle je však z psychologického hlediska třeba všechno jiné, jen ne stres. Opakem stresu je uvolněnost, pohoda, životní styl napojený na přírodu, na svoji vlastní ženskou cykličnost v citové náklonnosti k partnerovi, po kterém daná žena touží – tj. nejen po dítěti.
Páry, které trpí neplodností, však reálně bývají po dlouholetém soužití často již citově odcizené, bývají spíše „dobrými kamarády“ než vášnivými partnery. Ženy, které často dlouhá léta (leckdy už od věku 15 let) užívaly hormonální antikoncepci, byly zvyklé své tělo do puntíku kontrolovat, jak mnohé říkají, pomocí „pilulek“ si regulovaly své měsíční krvácení, které však bylo pouhou pseudomenstruací, jelikož jejich plodnost byla uměle vypnuta krátce po dosažení puberty. Toto je stav „jako žít dlouhá léta v klamu“, není pak možné přirozeně se napojit na svoji cykličnost a též přijmout i určitou nepředvídatelnost fyzických i psychických pochodů, která je v ženském světě běžná a žádoucí.
Po vysazení antikoncepce je tu silná touha po početí, ženy chtějí co možná nejdříve otěhotnět. Využívají k tomu strategie, které se jim osvědčily v dosahování jiných důležitých cílů- velkou snahou, leckdy bojem (i sama se sebou) totiž dosáhly úspěchů ve vzdělání i při pracovních pohovorech. U reprodukce je však z hlediska psychiky snaha kontraproduktivní. Snaha a tlak na početí dítěte vyvolává psychické a následně i tělesné napětí a tento proces je tak přirozeně blokován, aniž by si to daná žena uvědomovala.
Pohlavní styk načasovaný přesně na zjištěnou ovulaci může být sice z hlediska reprodukce žádoucí, pokud v něm však chybí uvolněnost, vášeň, ženský orgasmus (mužský je podmínkou), bývá většinou toto úsilí marné. Dané páry, u kterých se nepodařilo zjistit fyziologické příčiny neplodnosti, pak dalším krokem končí v centrech asistované reprodukce, kde první volbou bývá IVF. Jedná se však o velmi invazivní zákrok do ženského těla, který není bez rizika a který bohužel stále příliš často končí neúspěšně. Jak již bylo řečeno, je provázen obrovským stresem, při neúspěchu i zoufalstvím, v některých případech i počátkem psychických poruch. Pár je na celou situaci úplně sám, naděje založit rodinu má tendenci se stát posedlostí s prvky destruktivity.
Proces umělého oplodnění přináší i závažné etické otázky, kdy většina (nepoužitých) embryí končí doslova jako „odpad“. Velmi citlivá je otázka darovaných pohlavních buněk. Klinikami IVF není dostatečně řešeno, jak a kdy danému dítěti sdělit, že jeho rodič ve skutečnosti není jeho genetickým rodičem. Toto jsou velmi závažné skutečnosti, které mohou mít dalekosáhlý dopad na život daného potomka. U prvotních dospělých jedinců, které jsou dětmi dárců spermatu, se často vyskytují psychické potíže – vážné problémy v utváření identity a sklon k depresím.
Touha po dítěti je mohutnou silou, kterou není možné jen tak potlačit. Dříve než se daný pár vrhne do náročných medicínských zákroků, by však bylo dobré podívat se na psychické souvislosti. Už samotné provázení tímto obdobím může být velkou pomocí. Pár má větší možnost naladit se sám na sebe, evt. přestrukturovat svůj život, aby se více podobal klidu, harmonii a propojení s přírodou.
Tak jako se mláďata savců hůře rodí v zajetí, což souvisí s pocitem ohrožení, i u lidí hraje důležitou roli skutečnost, zda zvláště žena prožívá období plné klidu, bezpečí a důvěry či naopak období plné stresu, pocitu ohrožení a úzkosti.
A toto jsou otázky, se kterými může výrazně pomoci odborník – psycholog, psychoterapeut.